I.1 Úvod

Aplikace konceptů evoluční biologie na problematiku socioekonomické reality není tématem nijak novým, i když ještě zdaleka nebylo vyčerpávajícím způsobem uchopeno. Z disciplin blízkých regionálnímu rozvoji byly některé evolučně-biologické koncepty aplikovány na vybrané oblasti moderní ekonomie, zejména v rámci evoluční a institucionální ekonomie, sílící tendence tímto směrem se objevují i v socioekonomické geografii, a to především v poměrně nově se vyvíjející evolučně orientované ekonomické geografii (evolutionary economic geography). Ekonomie a socioekonomická geografie se však svým přístupem k aplikacím evolučně-biologických konceptů v jednom ohledu značně liší. Zatímco ekonomie těží z evoluční biologie přímo, evolučně orientovaná ekonomická geografie se obrací k prostřednické roli ekonomie a inspirace evoluční biologie využívá především tak, že modely, koncepty a zjištění evoluční ekonomie doplňuje o prostorovou dimenzi.

Tato disertační práce je založena na předpokladu, že evoluční biologie nabízí zajímavé, potenciálně aplikovatelné a dosud v regionálním rozvoji neaplikované koncepty. Hlavním cílem je proto identifikace nových evolučně-biologických konceptů, případně přehlížených nebo alespoň nezdůrazňovaných biologických aspektů již aplikovaných konceptů a pokus o jejich aplikaci na vybraná témata regionálního rozvoje bez zprostředkovatelské role ekonomie. Tento přístup je pro problematiku regionálního rozvoje v podstatě nový a nevyzkoušený. Jeho hlavní výhodou je, že může poukázat na zajímavé koncepty opomíjené ekonomií a zohlednit lépe specifika problematiky regionálního rozvoje, současně však může v některých ohledech skrývat jisté slabé stránky a potenciální rizika.

Patrně nejvýznamnější slabá stránka tohoto přístupu spočívá v tom, že neexistuje obecně platný teoretický a metodologický rámec ani v evolučně orientované ekonomické geografii, ani v evoluční ekonomii (Boschma, Martin, 2007, Essletzbichler, Rigby, 2007). Tyto aplikace tak v zásadě není o co opřít a je třeba pokusit se vymezit na základě relevantní literatury alespoň v hrubých rysech teoretický přístup, který bude při aplikacích sledován, byť to rozhodně nemůže suplovat chybějící teoretické a metodologické zázemí. Jedním z potenciálních rizik je i skutečnost, že nově aplikované evolučně-biologické koncepty nebyly dosud prověřeny pro využitelnost v socioekonomické realitě aplikacemi v ekonomii tak, jako je tomu v případě konceptů převzatých evolučně orientovanou ekonomickou geografií.

Poněkud riskantní může být také zvolený relativně extenzivní přístup, vedený snahou nalézt více aplikovatelných konceptů. Úzce to souvisí i s tím, že detekce vhodných evolučně-biologických konceptů je založena v podstatě na biologické logice. To znamená, že koncepty jsou identifikovány v jednotlivých větších evolučně-biologických tematických celcích, v těchto celcích jsou představeny a vysvětleny a následně jsou pro ně hledány možné aplikace na problematiku regionálního rozvoje, což bylo způsobeno snahou zpřístupnit biologická témata čtenářům s převážně socioekonomickým vzděláním, protože to umožňuje vysvětlit je v ucelenějším kontextu. Tento přístup dává příležitost dívat se na problematiku regionálního rozvoje jinou optikou a nalézt nové koncepty, protože se není třeba omezovat pouze na jedno téma regionálního rozvoje, pro které by se hodil jen jeden nebo dva koncepty evoluční biologie. Nevýhoda tohoto přístupu však nepochybně spočívá v tom, že zde není do hloubky rozebrán jeden problém, ale dotýká se většího množství témat regionálního rozvoje, která se navíc v některých případech, kdy se biologické koncepty zaměřují na související témata, mohou zčásti opakovat. Tato témata také nejsou rozpracována příliš podrobně, protože to nedovoluje struktura práce, byť by v podstatě každé z nich zasloužilo mnohem větší pozornost a prostor. Některé aplikace proto mohou působit poněkud schematicky a nepropracovaně. Tento dojem se snaží vyvrátit kapitola I.3.4, kde byla hlubší pozornost věnována aplikacím jednoho konceptu, což může sloužit jako příklad toho, jak by takové podrobnější aplikace mohly vypadat.

Disertační práce se člení se na dvě samostatné, byť vzájemně úzce související části. Zaměření první části (kapitola I.2) bylo vedeno snahou porozumět, zda, v jakém rozsahu a jakým způsobem byly dosavadní aplikace konceptů evoluční biologie realizovány. Vzhledem ke zmíněné absenci uceleného teoretického rámce je pozornost v první řadě věnována hledání vhodného teoretického přístupu prostřednictvím analogií a metafor. Jsou diskutovány vztahy mezi oběma koncepty a na tomto základě je naznačen postup, kterým se budou ubírat vlastní aplikace ve druhé části. Další kapitoly první části jsou věnovány zpracování přehledu již aplikovaných konceptů evoluční biologie v sociálních vědách. Hlavním předmětem zájmu disertační práce je regionální rozvoj, nicméně vzhledem k tomu, že dosud byly aplikovány koncepty ve větší míře v ekonomii, a také s ohledem na to, že evolučně orientovaná ekonomická geografie byla inspirována především evoluční ekonomií, bylo nezbytné diskutovat dosavadní aplikace v obou těchto socioekonomických disciplinách. Diskusi těchto aplikací předchází stručný pohled na vývoj evolučního myšlení, a to ve všech třech disciplinách, kterých se tato práce dotýká, tj. v sociální geografii, respektive regionálním rozvoji, ekonomii a evoluční biologii, odkud evoluční myšlení pramení. Zdůrazněny byly především průniky daného socioekonomického oboru a evoluční biologie.

Druhá část této disertační práce (kapitola I.3) představuje některé evolučně-biologické koncepty, u kterých byl identifikován potenciál pro aplikace na vybraná témata regionálního rozvoje. Jsou členěny celkem do čtyř skupin ve formě samostatných podkapitol tak, jak jsou obvykle řazeny v evolučně-biologické literatuře. Jedná se o adaptaci, koevoluci, selekci a speciaci. Na tomto místě je vhodné předeslat, že tyto samy o sobě širší tematické celky nejsou chápány jako jednotlivé koncepty, spíš umožňují lépe vysvětlit postavení dílčích konceptů, které jsou v jejich rámci diskutovány. Toto hierarchické rozřazení na tematické celky a koncepty bylo vedeno snahou o jistou klasifikaci aplikovaných konceptů. U každého z těchto tematických celků je porovnáváno biologické pojetí a pojetí v regionálním rozvoji s cílem upozornit na rozdíly přístupu k danému problému v obou disciplinách a případně identifikovat aspekty, které dosud byly v socioekonomickém pojetí opomíjeny. Následně jsou v každém tematickém celku identifikovány koncepty, u kterých lze nalézt potenciální implikace pro vybraná témata regionálního rozvoje. U každého konceptu bylo vždy nejprve vysvětleno jeho chápání v biologii, následuje představení některých možných socioekonomických aplikací, které doprovázejí empirické příklady pokoušející se tyto aplikace ilustrovat. Většina těchto příkladů vychází sice ze známých případových studií, nemálo příkladů určených jako ilustrace dané socioekonomické aplikace se však vztahuje k francouzskému prostředí. Souvisí to se stipendijním pobytem autorky v Laboratoire d’Economie des Transports při Institut des Sciences de l’Homme v Lyonu v rámci doktorského studia pod dvojím vedením na základě smlouvy uzavřené mezi Univerzitou Karlovou a Université Lumière Lyon 2. Tento dvouletý pobyt a zázemí zmíněné laboratoře ovlivnilo také výběr těchto příkladů v tom smyslu, že jsou v několika případech aplikace biologických konceptů provedeny na příkladech francouzských regionů.

Pokus o hlubší aplikaci tohoto konceptu do sféry regionálního rozvoje představuje kapitola I.3.4. Orientuje se totiž primárně pouze na jeden koncept, a to na reprodukčně-izolační mechanismy, spojené v evoluční biologii s procesem speciace, tedy vznikem druhů. Reprodukčně-izolační mechanismy posilují specifičnost druhu a představují současně i bariéry pro přenos genetické informace mezi jinými druhy, protože omezují nebo eliminují mezidruhové křížení. V tomto ohledu lze spatřovat jistou analogii se situací v socioekonomické realitě, konkrétně s koncepty path dependence a lock-in. Procesem path dependence se rovněž utvářejí struktury a mechanismy, které ukotvují identitu / specifičnost nějakého jevu nebo specializaci regionu a které v případě lock-in tohoto jevu sekundárně brání proniknutí a šíření konkurenčních alternativ. Vyvstává tedy otázka existence socioekonomických bariér, tedy jisté obdoby biologických reprodukčně-izolačních mechanismů, a biologické reprodukčně-izolační mechanismy mohou poskytnout rámcovou inspiraci pro identifikaci některých typů socioekonomických bariér rozvoje regionů a pro pokus o jejich klasifikaci.

Zvolený přístup, jak bylo uvedeno, má mnohé slabé stránky, počínaje chybějícím teoreticko-metodologickým zázemím až po patrně příliš široký záběr jednotlivých aplikací. Pokud se však podaří poukázat alespoň na jeden zajímavý a potenciálně užitečný koncept, který by mohl obohatit stávající přístupy ke studiu regionálního rozvoje, lze považovat cíl této práce za splněný.