I.2.2.2.5 Další ekonomické směry s evolučními rysy
Jisté evoluční rysy můžeme nalézt ještě u dalších dvou směrů (jejich postavení viz schéma č. 5), a to u tzv. rakouské školy („Austrian Economics“) a u regulační školy („École de la régulation“). Rakouská škola, která vznikla v průběhu 30. let minulého století, byla Marshallem popsaná jako evoluční. Koncept rovnováhy je zde v zásadě chápán jako teoretický stav, kterého nemůžeme nikdy být dosaženo. Jejími zástupci jsou Hayek a Mises, přičemž ale Hayek bývá řazen i k samotné evoluční ekonomii (Palermo, 1999). Regulační teorie s hlavními představiteli Mengerem, Agliettou a Lipietzem zase měla, podle Hodgsona (2002), představovat spojení mezi marxismem a novými evolučními tématy.
V letech 1955-1974 nastalo, podle Hodgsona, další „období temna“ kvůli silnému vlivu keynesiánství a marxismu v ekonomii, neboť ekonomická literatura byla na biologické odkazy opět velmi chudá a výjimkami byli pouze Copeland nebo Hayek (Hodgson, 1998). Ve svých pracích se Hayek zejména věnoval evoluci politických, sociálních, právnických a ekonomických institucí. Přerušení této dlouhé periody úpadku nezpůsobili ani tak ekonomové, ačkoli ani tentokrát nevyschl proud ekonomicko-evolučních myšlenek úplně (Hayek, Copeland, Downie), ale spíše biologové. V roce 1975 vyšla “Sociobiologie: The New Synthesis“ E. Wilsona, autora, který se dlouhodobě zabývá obecnými aplikacemi evoluční teorie do sociálních věd a dokonce ji považuje za jednu z možných cest z mostů sbližování přírodních a sociálních věd.
Další biolog R. Dawkins, velký popularizátor darwinismu, publikoval v roce 1976 knihu „Sobecký gen“, kde se mimo jiné zamýšlí i nad kulturou jakožto vyvíjejícím se fenoménem. Navrhuje zde termín pro replikátor v prostředí sociálních věd, tedy jakousi analogii genu – mem. Je však třeba zmínit, že někteří autoři (například Hodgson, 1993) považují tento přístup za výrazně redukcionalistický, protože vysvětluje problémy vyžadující širší pojetí zjednodušeně. Dawkins a podobně i Wilson totiž určují jako hybnou sílu pro chování jednotlivých organismů, skupin organismů nebo celých druhů jejich geny.
Populační ekologie
Pokud už zmiňujeme ekonomickou literaturu, kterou ovlivnila evoluční biologie, je nezbytné do výčtu zahrnout i autory tzv. populační nebo sociální ekologie. A to především M. Hannana a J. Freemana, kteří přibližně od 70. let minulého století publikovali mnoho článků relevantních i pro ekonomy, soudě alespoň podle citací i v ekonomické literatuře. Firmu, případně jiné instituce nevnímají jako samostatný organismus, ale spíš jako populaci určitého druhu, právě v souladu s ekologií jako vědní disciplínou. Podle jejich názoru, by se populační ekologie měla zabývat rozložením organizací v různých podmínkách prostředí a také jejich druhovým rozšířením. Z ekologie, biologie a evoluční biologie využívají například koncepty niky, poznatky o vztazích mezi prostředím a zkoumanými jednotkami (organismus – organizace), o druhu, o některých mechanismech evoluce – selekce a adaptace. Pro analogii s populační genetikou navrhují využívat koncept „blueprint“, jakési analogii genotypu. Pod tímto termínem autoři chápou formy organizací, ve smyslu instrukcí pro vystavění organizací a pro řízení kolektivního jednání (Hannan, Freeman, 1986), jinými slovy podklad pro přeměnu vstupů na výstupy (Hannan, Freeman, 1977) (konkrétní příklady těchto aplikací viz dále).
Přirozeně jsou si vědomi hlavní nevýhody – formy organizací totiž nejsou „čitelné“ jako genetický kód6, což ovšem může, podle těchto autorů, do určité míry vyřešit dedukce z formální struktury, ze vzorců aktivity a forem autority (Hannan a Freeman, 1977) nebo z nikové struktury společenství, a to podle oficiálních cílů, forem autority, jádrových technologií a marketingové strategie (Hannan a Freeman, 1986).
Někteří současní ekonomičtí autoři s výraznou tendencí k evolučně-biologickému uvažování
Podle Mlčocha (1996) je z evropských autorů se zaměřením na evoluční témata nejvýznamnější nejspíš G. Hodgson, který se zabývá nejen původem a vývojem institucionální ekonomie, ale také je v jeho pracích patrný důraz kladený na explicitní aplikaci evoluční teorie a dalších biologických analogií v ekonomii. Kromě publikační činnosti vede tímto směrem i činnost pedagogickou a organizační, protože na University of Hertfordshire, kde založil instituci Centre for Research in Institutional Economics, například každoročně pořádá International Workshop in Institutional Economics. Za jeho hlavní přínos lze, podle mého názoru, považovat jeho činnost vedoucí k pochopení vývoje a vysvětlení některých stěžejních etap evoluční a institucionální biologie. Ale nejsou takto orientovaná všechna jeho díla. Svůj současný vědecký program vymezuje směrem ke vzniku a evoluci institucí s cílem lépe pochopit procesy učení, technologické změny a ekonomického rozvoje (Geoffrey Hodgson’s website).
Jeho editorská práce umožňuje ocenit přínos jednotlivých přispěvatelů tohoto alternativního ekonomického proudu, shrnout jejich nejvýznamnější díla do uceleného celku, a tím je zpřístupnit širšímu spektru čtenářů. Je editorem nebo spolueditorem mnoha knih, které seskupují relevantní články od autorů stejného zaměření k různým tématům. Za všechny jmenujme „Economics and Biology“ (1995), která přináší mnoho pohledů na vývoj vzájemného vztahu obou discipliín, nebo „The Elgar Companion to Institutional and Evolutionary Economic“ (1994), výkladový slovník, který spolueditoval spolu se Samuelsem a Toolem. Poměrně nedávno začal vycházet časopis Journal of Institutional Economics, jehož je šéfredaktorem.
Výše zmínění W. Samuels a M. Tool se orientují podobným směrem. Samuels editoval v roce 1988 dvousvazkovou knihu „Schools of Thought in Economics – Institutional Economics“ a Tool ve stejném roce třísvazkovou práci „Evolutionary Economics“.
Z dalších autorů je třeba opět jmenovat S. Wintera a R. Nelsona, kteří dále rozvíjejí svůj výzkum evolučně-biologickým směrem. Jejich asi nejznámější společnou publikací je “An Evolutionary Theory of Economic Change“ z roku 1982, ale jsou autory i mnoha samostatných prací. Nepochybně nesmí být opomenut Nelsonův příspěvek z roku 1995 (znovu publikovaný 1996) „Recent Evolutionary Theorizing About Economic Change“, kde najdeme přehledné shrnutí hlavních konceptů, přínosu a perspektiv evoluční ekonomie. Nelson se dále podle svého vědeckého programu, přístupného na jeho internetových stránkách7, věnuje výzkumu procesu dlouhodobé ekonomické změny, kde klade důraz na vývoj ekonomických institucí a na technologický pokrok.
Podobné zaměření, s mírným posunem, lze nalézt i u S. Wintera8 – technologická změna, komparativní výhody a schopnosti firem – nebo J. Gowdyho9– regionální trvale udržitelný ekonomický rozvoj, ekologická a evoluční ekonomie. U všech je patrná orientace na výzkum dynamiky a změny socioekonomických systémů.
Existuje několik asociací věnujících se tématice institucionální a evoluční ekonomie, jejichž přehled nabízí Hodgson, Samuels a Tool (1994). Nejznámější jsou nejspíš European Association for Evolutionary Political Economy, dále Association for Evolutionary Economics, která vydává časopis Journal of Economics Issues, Association for Institutional Thought, Association for Social Economics spravující Review of Social Economy a Journal of Evolutionary Economics.