I.2.2.3.2 Evolučně orientovaná ekonomická geografie

U současných autorů je možné vystopovat zcela explicitní vazby na koncepty evoluční biologie v tzv. evolučně orientované ekonomické geografii (evolutionary economic geography). Domovským regionem těchto nových teoretických tendencí geografie je Utrecht, respektive Utrecht University. Autoři, kteří se k tomuto proudu hlásí, se však neinspirují přímo evoluční biologií, ale vycházejí z již existujících ekonomických aplikací evolučně-biologických konceptů, především z evoluční ekonomie. Využívají teoretické koncepty, modely i empirické závěry této disciplíny a aplikují je na teritoriální úroveň. Předmětem zájmu tohoto nového geografického proudu jsou prostorové a ekonomické determinanty rutin a změny vyplývající z inovací. Výzkum se zaměřuje na chování firem právě v prostředí rozmanitých rutin, které jsou prostorově podmíněné. Mezi autory, kteří se k tomuto proudu hlásí, patří především R. Boschma, R. A. Lambooy, K. Frenken, G. A. van der Knaap nebo A. Weterings.

Pozici evolučně orientované ekonomické geografie naznačuje Boschma a Frenken (2005) v článku nazvaném “Why is economic geography not an evolutionary science?“. Parafrázují jím titul článku Veblena „Why is economics not an evolutionary science?“ z roku 1898, který je považován za spouštěcí mechanismus evoluční ekonomie. Tito autoři se tu pokoušejí načrtnout teoretické pozadí evolučně orientované ekonomické geografie, směru, který by představoval jakési propojení evolučně orientované ekonomie a ekonomické geografie, a to zejména v otázkách regionálního rozvoje. Odkazují i na význam evoluční biologie. Jsou přesvědčeni, že evoluční teorie představuje slibné paradigma i pro ekonomickou geografii (Boschma, Frenken, 2003).

Evoluční ekonomie se sama dosud málo zabývala geografickými tématy, nicméně podle Boschmy a Weterings (2005) je možné identifikovat dvě oblasti, kde jsou aplikace evoluční ekonomie pro geografii, potažmo pro ekonomickou geografii velmi žádoucí. Tou první oblastí jsou inovační systémy, tou druhou potom prostorová evoluce průmyslu. Klíčové je poznání, že znalostní externality jsou geograficky svázány, proto je nutné zkoumat je na regionální úrovni.

Region je v evolučně orientované ekonomické geografii chápán jako dynamická jednotka, která má vlastní zcela jedinečnou historii, což ovlivňuje jeho současné uspořádání i chování lokálních organizací (Boschma, 2004a). Podle Boschmy (2004a) by měly být regiony i firmy vnímány jako svébytné celky, které jsou výsledkem sociálních interakcí. Na druhou stranu se ale rozhodně nedomnívá, že by charakteristiky regionu nějak determinovaly jeho další rozvoj. Boschma a Lambooy (1999) vysvětlují prostorové výstupy spíše probabilisticky, než deterministicky. Lokální prostředí, které je příznivé, je, podle jejich názoru, častěji spíše výsledkem synergických efektů růstu a rozvoje průmyslu nebo jiné aktivity než podmínkou pro tento rozvoj (Boschma a van der Knaap, 1999).

Tento pohled vyplývá i z aplikací konceptu Windows of Locational Opportunity (WLO), který tito autoři převzali od Scotta a Storpera (1987) a následně upravili. Původní snahou bylo popsat za pomoci konceptu WLO vznik rychle rostoucích průmyslů, což podle nich označuje okamžiky vysoké lokalizační svobody. Tu umožňují především vysoké výnosy, které je v podstatě osvobozují od lokalizačních omezení. Koncept WLO představuje protiklad tradičním determinujícím lokalizačním teoriím, stejně jako představám, že nový průmysl si vybírá regiony, které mu nabízejí nejlepší podmínky. Ty mohou nabídnout vhodné prostředí pouze již zakořeněnému odvětví a tyto charakteristiky se většinou neshodují s tím, co nový sektor potřebuje. Základním postulátem konceptu WLO jsou proto naopak nekontinuální povaha, kreativita podnikatelů a náhodný výskyt, což jsou současně i charakteristické rysy nových a úspěšně se vyvíjejících průmyslů. Nové technologie představují radikální změnu a nenavazují na existující prostředí. Mají totiž natolik specifické požadavky, že je takřka vyloučené, aby nějaký region mohl nabídnout skutečně vhodné podmínky pro jejich lokalizaci.

To souvisí i s dalším konceptem, tzv. slabou selekcí (weak selection), ve smyslu slabého selekčního mechanismu, způsobeného v podstatě také nekontinuálním charakterem inovace. Ta právě vzhledem k tomu, že vznikla radikálně, nemůže vytvářet dostatečně silný selekční tlak, což vytváří větší prostor pro náhodu nebo nahodilost. O lokalizaci toho kterého průmyslu potom rozhodují do určité míry jisté všeobecné charakteristiky (blízkost technologického parku, univerzity), které jsou ale zastoupeny v mnoha jiných regionech. Proto je finální lokalizační rozhodnutí jimi ovlivněno jen částečně a tvoří v zásadě jakési první kolo rozhodování. Významnější roli má, podle tohoto konceptu, především v počáteční fázi náhoda (Lambooy a Boschma, 2001, Boschma a van der Knaap 1999, 1997) a v dalších fázích schopnost regionu přizpůsobit se novému prostředí (kreativita) a iniciativa lokálních aktérů.

Tato škola usiluje také o vysvětlení konkrétních jevů spojených s regionálním rozvojem, jako je úspěch „Třetí Itálie“ nebo rozvoj informačních a komunikačních technologií v Nizozemí. Oproti dříve publikovaným pracím se však tyto studie liší evolučním přístupem a aplikací některých konceptů, které vycházejí z evoluční ekonomie. Jedná se například o koncepty spin-offs nebo spillovers.