I.3 Aplikace vybraných konceptů evoluční biologie na problematiku regionálního rozvoje

Tato část se pokouší naplnit poměrně ambiciózní cíl celé disertační práce, tj. identifikovat a aplikovat koncepty evoluční biologie dosud nevyužívané pro problematiku regionálního rozvoje, případně rozšířit aplikace již využívaných konceptů o některé nové aspekty. Z minulých kapitol vyplynulo, že především v ekonomických pracích se objevuje relativně dost již realizovaných aplikací některých konceptů evoluční biologie, po této stránce se tedy nejedná o nijak výrazně nový počin. Pro problematiku regionálního rozvoje je však většina těchto aplikací zprostředkována právě přes ekonomickou literaturu, a v tomto ohledu je tedy možné spatřovat jistou originalitu této disertační práce, která čerpá inspiraci přímo z evoluční biologie. Současně je tento přístup nový také v tom, že zatímco v ekonomické či geografické literatuře nebo literatuře regionálního rozvoje hledají oporu pro konkrétní problém ve svém oboru v evoluční biologii, zde se postupuje opačně, ze strany evoluční biologie. Na základě studia evolučně-biologické literatury jsou vytipovány koncepty, které by mohly být alespoň částečně přínosné i pro explanaci některých témat regionálního rozvoje, a následně jsou pro ně uvedeny příklady takových aplikací. Lze to do určité míry chápat i jako pokus o vytvoření zárodku určitého „katalogu“ potenciálně vhodných konceptů, v rámci vybraných evolučně-biologických celků.

Ačkoli evoluční biologie představuje velmi rozsáhlý a bohatý zdroj inspirace, ve výsledku počet nově použitých konceptů není příliš vysoký. Mnoho evolučně-biologických konceptů je velmi úzce propojených, protože vysvětlují provázaná témata či širší aspekty jednoho z témat, z hlediska potenciálních aplikací tak nejsou v některých případech dostatečně izolované nebo vysvětlují pouze velmi parciální charakteristiky. Navíc témata, kterým se věnují, nejsou také vždy snadno přenositelná do socioekonomické reality. Zmíněné problémy mohou být při hlubším a podrobnějším zpracování na problematiku regionálního rozvoje do značné míry překonány, zde však vzhledem k rozsahu a struktuře práce je většina použitých konceptů rozpracována pouze v poměrně stručné podobě, protože již jen vysvětlení biologického pozadí, popsání způsobu aplikace a využití každého konceptu na nějakém reálném příkladě vyžaduje nemalý prostor. Tento postup nutně vede k jisté zkratkovitosti a pouze hrubému nástinu většiny zamýšlených aplikací. Jako příklad snahy o hlubší přístup lze uvést kapitolu I.3.4, kde je konceptům speciace a reprodukčně-izolačních mechanismů věnován větší rozsah, do větší hloubky se pak dostává i socioekonomická aplikace i příklady.

Průvodní otázkou byla od prvopočátku možnost klasifikace aplikovaných konceptů. Zde uvedené koncepty již v podstatě představují samostatnou kategorii jedné z možných klasifikací, protože pro ně bylo možné nalézt jisté aplikace. Naopak koncepty, které se v daných tematických celcích alespoň prozatím ukázaly být jako nevyužitelné pro problematiku regionálního rozvoje, zde zahrnuty nejsou. Systém třídění těchto konceptů je ale možné také založit na výše popsaném metodologickém přístupu, tj. podle toho, zda lze pro jejich aplikace využít analogií či je nutné sáhnout k metaforám. Další eventualitou je klasifikace konceptů na základě toho, zda již byly v regionálním rozvoji nebo ekonomii využity nebo jsou nové, či pro jakou řádovostní úroveň jsou jejich aplikace nejvhodnější. Všechny tyto kategorie jsou zmíněny v textu či závěrečné shrnující tabulce za každou kapitolou, nicméně nepředstavují hlavní klasifikační rámec. Vzhledem k tomu, že mnoho evolučně biologických konceptů i zastřešujících tematických celků je natolik úzce propojeno, že pro jejich vysvětlení je nutné využít i dalších konceptů, bylo zvoleno biologické třídění jako základní přístup ke klasifikaci. Prvním krokem bylo zorientování se v evolučně-biologických konceptech, pro které byly následně hledány aplikace. Jednotlivé koncepty jsou propojeny do čtyř širších biologických tematických celků. To umožnilo vyhnout se nebo alespoň do určité míry omezit opakování při vysvětlování biologického zázemí a současně poskytnout širší explikativní rámec, který snad lépe zpřístupní biologický text čtenářům, kteří jsou vzděláni více v sociálních než přírodních vědách.

Tyto čtyři širší tematické celky – adaptace, koevoluce, selekce a speciace – představují čtyři samostatné kapitoly této části. Na tomto místě je vhodné předeslat, že tyto samy o sobě širší tematické celky nejsou chápány jako jednotlivé koncepty, spíše rámují a umožňují lépe vysvětlit postavení dílčích konceptů, které jsou v nich podle biologické literatury zahrnuté. První tři z nich nejsou v sociálních vědách, především v ekonomii ničím novým, to však již tak zcela neplatí u konceptů, které jsou v jejich rámci dále analyzovány. Kapitoly navazují na předchozí text, kde je dosavadní využití těchto tematických celků v ekonomii a geografii alespoň v hrubých rysech diskutováno, z tohoto důvodu se odkazy na existující literaturu v této části objevují pouze v omezené míře. Obě části je však třeba vidět ve vzájemném kontextu. Tento omezený výběr čtyř větších tematických celků vedl k tomu, že v textu zcela chybí některé další koncepty, které mohou být považovány za užitečné, resp. jejich potenciál pro aplikaci do socioekonomických věd byl již i částečně ověřen v ekonomii. Takovým příkladem jsou replikátory, velmi rozsáhlé a komplikované téma nejen v biologii, a tím víc v sociálních systémech. Vzhledem k výše uvedeným důvodům souvisejícím s rozsahem a strukturou práce nebylo možné zahrnout další takto rozsáhlé téma.

Každé studované téma i v něm zahrnuté koncepty jsou nejprve stručně představeny tak, jak jsou chápány v biologii. Není tu prostor pro podrobnější explikace, text má sloužit hlavně pro zpřístupnění hlavních myšlenek a pochopení hlavních spojitostí, které mohou být pro někoho, kdo se biologii vůbec nevěnoval, obtížně dostupné. Snahou prezentovaných biologických vysvětlení rozhodně není pokoušet se zasahovat do biologických sporů či posuzovat jednotlivé názorové proudy, proto nebyly ve většině případů zohledněny názory alternativních přístupů. Cílem bylo nalézt inspiraci a předložit informaci o biologických konceptech v co nejjednodušší podobě, která by vystihovala současný pohled evoluční biologie na daná témata. Pro podrobnější informace je třeba se obrátit přímo na relevantní biologickou literaturu, např. Flegra (2005, 1998), Rosypala a kol. (2003), Zrzavého a kol. (2004), ze zahraničních pak jmenujme především Dawkinse (2002, 1998), Ridleyho (1999), Wilsona (2000), která také představuje hlavní zdroj pro vysvětlení biologické podstaty konceptů.

Následujícím krokem je pokus o samotnou aplikaci vhodného biologického konceptu na některé z témat regionálního rozvoje a současně i pokus o doložení předkládaných tezí na vybraných příkladech. Tyto příklady vycházejí nezřídka ze známých případových studií, jsou však uvedeny, přinejmenším v České republice, i méně známé situace, a to v souvislosti se zmíněným studijním pobytem autorky v Laboratoire d’Economie des Transports – Institut des Sciences de l’Homme při Université Lumière v Lyonu především příklady z francouzského prostředí.

Z výše uvedeného jsou patrná jistá omezení. V první řadě se to týká již zmíněné zkratkovitosti některých úvah a vyjádření, protože prakticky každé ze čtyř samostatných témat by při důkladném rozboru vydalo přinejmenším na samostatnou práci tohoto rozsahu. Zvolený způsob klasifikace konceptů a následné rozdělení do kapitol podle biologické logiky vede k tomu, že socioekonomické aplikace sledují tuto posloupnost. V některých případech jsou tak do jednotlivých podkapitol rozděleny vzájemně spolu související témata regionálního rozvoje, jinde, ačkoli bylo snahou se tomu vyhnout, se některá zjištění mohou opakovat, protože k nim vedou různé evolučně-biologické koncepty. Takto rozčleněny jsou i ilustrativní příklady, protože v některých případech jejich jednotlivé aspekty dobře ilustrují více těchto biologických konceptů, takže procházejí napříč více kapitolami (týká se to zejména příkladu průmyslového vývoje regionu Rhône-Alpes). K příkladům ilustrujícím diskutované koncepty je ještě také třeba uvést, že se velmi často věnují především ekonomickému rozvoji regionů. Neznamená to, že by nebyly vůbec zmíněny ostatní stránky, které s touto problematikou souvisejí (například v poslední kapitole jsou naopak většinovým tématem). Tyto příklady však v podstatě odpovídají převažujícímu zaměření regionálně rozvojových teorií, které často vycházejí z původně ekonomických teorií.

Přes všechny tyto nedostatky však snad lze vyjádřit naději, že zvolený přístup ke studované problematice může být nejen ospravedlnitelný, ale i přínosný a může obohatit stávající přístupy ke studiu regionálního rozvoje.