I.3.1.2.2 Koncept adaptivní a neadaptivní znaky vs. vybraná témata regionálního rozvoje

V regionálním rozvoji není koncept adaptivních a neadaptivních znaků explicitně využíván, ačkoli i v socioekonomické realitě je nepochybně možné vytipovat charakteristiky, které jsou v určitém prostředí preferovány a v jiném ne. Proto je třeba nejprve obrátit pozornost na to, jak chápat adaptivní, resp. neadaptivní znaky v problematice regionálního rozvoje (v tomto případě není pravděpodobně nutné hledat jiný termín pro využití tohoto konceptu v socioekonomické realitě, protože navazuje na pojem adaptace užívaný v socioekonomickém prostředí poměrně běžně). V souladu se způsobem aplikací evolučně biologických konceptů nastíněným v kapitole I.2.1.2 se tento případ zaměřuje především na metaforickou úroveň aplikace i z toho důvodu, že není možné nalézt přímou analogii s geny.

Lze předpokládat, že adaptivní znaky i v socioekonomickém prostředí je možné chápat podobně jako v biologii, tedy jako takové charakteristiky, které v určitém kontextu fungují jako výhodné. Může se jednat o ekonomickou specializaci regionu, orientaci na vybraný tržní segment firmy, způsob řízení podniku apod. Jejich společným rysem je to, že pro svého nositele představují určitou výhodu ve srovnání s analogickou charakteristikou jeho konkurentů, ať již jimi jsou jiné regiony či jiné firmy nebo jiné socioekonomické organizace. Dochází tak k vhodné konfiguraci těchto znaků a prostředí, které se vzájemně podporují (podrobněji viz kompatibilita s prostředím, kapitola I.3.3.2). Naopak při změně tohoto prostředí může daný znak svoji výhodu ztratit a svého nositele znevýhodňovat. Stává se tak znakem neadaptivním.

Změnu prostředí je možné rámcově vnímat ve dvou základních významech, a to z hlediska časového a geografického. Změna prostředí v čase se týká vývoje charakteristických rysů v průběhu jednotlivých období v historii. Tomu patrně odpovídá například i pojetí režimů akumulace ve smyslu regulační teorie (např. Boyer, 1988). Oproti tomu geografické hledisko zdůrazňuje rozdíly mezi lokalitami. Jistá změna prostředí je tak pozorovatelná v tomtéž období, ale za různých okolností, specifických pro danou oblast. Obě hlediska jsou přirozeně neoddělitelná, takže každá lokalita je v každém období do určité míry jedinečná. Z hlediska obou typů změn, tedy jak časových, tak geografických, je možné zabývat se tím, zda jsou určité charakteristiky pro svého nositele výhodné nebo ne, zda by je tedy bylo možné z určitého úhlu pohledu označit v duchu tohoto biologického konceptu v daném prostředí za adaptivní nebo neadaptivní znak.

Jako proměnu adaptivních v neadaptivní znaky (případně i opačně) lze v některých případech interpretovat úzkou průmyslovou specializaci. Za takový případ lze nejspíš považovat strukturálně postižené regiony, kdy původně velmi výhodná průmyslová orientace působí nakonec velmi nevýhodně. Jsou to však povětšinou velmi známé studie, proto na tomto místě nebudou podrobněji rozpracovány (např. loďařský průmysl v okolí Glasgow (Checkland, 1976), této studii se věnuje podrobněji kapitola I.3.4). Podobně lze ilustrovat takovou historickou modifikaci adaptivních a neadaptivních znaků v oblasti regionálního rozvoje i z hlediska některých typů regionální iniciativy. V západní Evropě je regionální iniciativa poměrně intenzivně podporována, což souvisí se současným chápáním významu její role v regionálním rozvoji a v kontextu politiky hospodářské a sociální soudržnosti Evropské unie. Regionální iniciativa je velmi úzce spojena s regionální historií, kulturou, jazykem a jinými socioekonomickými a kulturními charakteristickými znaky posilujícími regionální identitu a specifičnost. Ale tato tendence posilovat a udržovat regionální identitu nebyla vždy preferována národními vládami. Pro dokreslení této situace bude využito uveden příklad z Francie, ačkoli podobné tendence lze nalézt i v dalších zemích, např. v Irsku.

Příklad 3: Regionální iniciativy jako adaptivní, resp. neadaptivní znak v časové změně

Jak již bylo uvedeno, druhý typ změny prostředí lze chápat jako výhodnost nebo nevýhodnost některých rysů v určitém geografickém či lépe sociogeografickém kontextu. Zde je tedy nutné pro pochopení adaptivnosti, resp. neadaptivnosti daného znaku vzít v úvahu charakteristiky relevantních lokalit. Vhodný příklad mohou poskytnout především takové jevy, které mají nadregionální dosah, které vznikly v určitém kontextu a šíří se dál, do zcela odlišného prostředí. Tomuto popisu poměrně dobře odpovídá dnes velmi studované téma - problematika zahraničních investic. Nadnárodní společnosti působí v mnoha státech a většinou s sebou přinášejí i některé zvyklosti charakteristické pro způsob práce v zemi svého původu, resp. zemi, kde často zůstává jejich ústředí, které určuje některé aspekty fungování svých poboček. Tyto firmy jsou na druhou stranu nuceny také respektovat specifičnost své hostitelské země, takže výsledkem je nezbytný kompromis obou přístupů – procesních, marketingových, manažerských a jiných charakteristik firmy i daného státu. Ne ve všech případech je ale takového kompromisu dosaženo bezbolestně. Specifickým příkladem jsou asijské firmy, jejichž způsob řízení se velmi odlišuje od metod používaných v Evropě (podrobněji viz kapitola I.3.4, behaviorální a sociální bariéry, následující příklad uvádí jen stručný nástin tohoto problému).

Příklad 4: Způsob řízení jako adaptivní, resp. neadaptivní znak v geografické změně

Z obou příkladů je patrné, že to, zda se některý rys osvědčí, nezáleží pouze na něm samotném, ale také na prostředí, do kterého je implantován. Z hlediska časové změny je zřejmé, že mnoho původně adaptivních, tedy výhodných znaků se s vývojem prostředí změní v neadaptivní (možný je ale i vývoj v opačném směru, tj. změna z neadaptivních v adaptivní). Podobně nelze očekávat, že doporučení, která se v některých oblastech osvědčila jako přínosná z hlediska regionálního rozvoje, budou vhodná za všech okolností ve všech prostředích. Regionální politika vždy musí primárně respektovat specifika lokality. To ostatně koresponduje se zjištěními studie „Constructing regional advantage“ (Asheim, Boschma, Cooke, 2007), jejíž autoři docházejí k závěru, že neexistuje univerzální recept na dosažení rozvoje ve všech regionech. Aktéři lokálního / regionálního rozvoje by se v ideálním případě pro rozvoj regionu měli inspirovat především jeho vnitřním potenciálem, v případě, že už chtějí vycházet ze zkušeností v jiném prostředí nebo období, je třeba analyzovat nejen daný prvek, ale i prostředí, do kterého byl implantován. Je tedy třeba najít jistou shodu prostředí a daného jevu, jistý „match“ (match, resp. mismatch v poněkud pozměněném kontextu Boschma (2004a), podrobněji též a I.3.3.2 Kompatibilita s prostředím).