I.3.1.3.2 Koncept preadaptace vs. vybraná témata regionálního rozvoje
U aplikace konceptu preadaptace lze pravděpodobně spatřovat jistý potenciál, který by mohl přispět k porozumění přinejmenším některých aspektů regionální specializace, byť se v regionálním rozvoji dosud nevyužívá. Aplikace budou založeny opět především na metaforické úrovni. Analogicky jako v případě adaptivních, resp. neadaptivních znaků není patrně třeba pro potřeby regionálního rozvoje hledat jiný termín, protože poměrně dobře vystihuje, co si pod preadaptací představit, a navíc odkazuje na souvislost s pojmem adaptace, který je v socioekonomickém prostředí poměrně běžně využívaný.
Než se dostaneme k samotnému pojetí studovaného konceptu v regionálním rozvoji, zastavme se u jednoho charakteristického rysu vývoje regionů, který jej povahou přibližuje k vývoji biologickému více než například technologický vývoj, což může mít vliv i pravděpodobně na větší význam preadaptace pro regionální rozvoj. Regiony, podobně jako biologické druhy, nesou s sebou celou historii a nemohou žádnou její část vymazat. Jednotlivé etapy ve vývoji regionů se projevovaly vznikem struktur (nejen ve smyslu fyzické infrastruktury, jedná se také nebo možná především o různé socioekonomické a kulturní charakteristiky, jako například vzdělání v určitém oboru nebo způsob uvažování), které v dané lokalitě přetrvávají, i když důvody vedoucí k jejich vzniku již odezněly. Nové směry ve vývoji však musí povětšinou vycházet z existující konfigurace. Podobně biologické druhy, které při adaptaci na určité prostředí „modifikují“ (v souladu s výše uvedeným pasivním pojetím biologické adaptace) nějaký orgán nebo způsob života, se při nové změně prostředí nemohou vrátit zpět, i když by to mohlo být výhodnější, ale případné další modifikace se musí opírat o aktuální stav. To může v některých případech představovat četné nevýhody, protože tyto struktury mohou bránit vzniku případných flexibilnějších adaptací, které by lépe odpovídaly nové změně prostředí, ale nelze se vrátit k něčemu, co by třeba bylo vhodnější, ale již bylo transformováno novou adaptací. Pokud chce region změnit svoji specializaci a přejít například ze specializace na těžební průmysl na mikroelektroniku, nemůže všechnu technickou infrastrukturu, která nevyhovuje tomuto novému cíli, zbourat, nemůže změnit strukturu vzdělanosti populace ze dne na den (u veškeré „měkké“ infrastruktury je změna ještě mnohem obtížnější, zejména to platí pro nekodifikovatelné znalosti a další obtížněji definovatelné aspekty).
Situace firem, socioekonomických organizací a technologického rozvoje je v tomto ohledu poněkud jednodušší. Firmy totiž přinejmenším do určité míry mohou odmítnout některé své adaptace, vrátit se do předchozího stádia (zrušit staré provozy, propustit zaměstnance s nevyhovujícím a najmout jiné s vhodným vzděláním atd.) a třeba navázat na starší přerušenou výrobu nějakého produktu nebo rozvíjet kdysi opuštěnou technologii. Také je možné přerušit na určitou dobu fungování daného subjektu – inventura, celozávodní dovolená – firma po určitou dobu není v provozu, a přesto to nic nemění na tom, že po uplynutí této doby je znovu plně funkční. To ovšem není možné v případě regionů. Nelze veškeré investice regionu vložit do vybudování nového technologického centra. Je nutné, aby region nepřestal financovat všechny ostatní funkce a služby, které zajišťuje pro své obyvatele. Jen omezená část prostředků, která mu zbývá na nové investice, může být postupně, po krocích vkládána do nového cíle a může stimulovat malé změny, které navážou na existující stav. Vývoj musí postupovat takovým způsobem, který zajistí, že v každém okamžiku bude celý systém plně funkční19.
Je však možné předpokládat, že tento charakter vývoje regionů nemusí přinášet jen samé nevýhody, dlouhá historie regionu může skýtat i určité výhody, právě v podobě socioekonomických preadaptací. Některé existující struktury vytvořené původně za úplně jiným účelem mohou později přispět k získání konkurenční výhody při nové orientaci, protože není třeba veškeré zázemí budovat od prvopočátku. Může se jednat o „tvrdou“ infrastrukturu, ještě významnější to však může být u „měkkých“ aspektů, jejichž zakotvení v regionu představuje běh na dlouhou trať. Do této kategorie spadají faktory, jako jsou vzdělání, různé sociální, kulturní nebo behaviorální charakteristiky, např. otevřenost inovacím nebo jiným kulturám, míra důvěry, celková společenská atmosféra apod.
Tento koncept může zdánlivě vzbuzovat dojem, že v podstatě lze za preadaptaci považovat prakticky cokoli, co bylo původně určené k jinému účelu, ale co je později náhodou vhodné i pro nové využití. Aby nebyl tento koncept považován za banální, je třeba pokusit se co nejpřesněji vymezit jeho pozici, což posléze pravděpodobně povede ke zjištění, že skutečných preadaptací lze identifikovat pouze omezené množství.
V první řadě je třeba vyloučit všechny struktury, které je možné od počátku vnímat jako polyfunkční, případně ty, u kterých byla k získání nové funkce provedena jen mírná modifikace – adaptace.
Stejně tak nelze chápat jako preadaptaci struktury, které mají všeobecné, nijak specializované uplatnění a v podstatě souvisejí s celkovým socioekonomickým vývojem regionu a se zvyšováním kvality života. To se například týká dobré dopravní dostupnosti do střediska regionu nebo vysoké míry gramotnosti populace.
Pozici preadaptace je třeba vymezit i z hlediska jiných konceptů spojených s průmyslovou specializací, ke které se úzce vztahuje. Koncept preadaptace by neměl být přinejmenším zaměňován s aglomeračními úsporami, konceptem náhody, ani s lokalizačními faktory. Aglomerační úspory představují výhodné struktury v regionu, spojené s aktuálním stavem, s přítomností příznivého podnikatelského zázemí, které je určeno pro současné využití. Preadaptace oproti tomu indikuje spíš historickou specializaci a jevy, které jsou náhodou užitečné i za nových okolností, nebyly tedy budovány s cílem podpořit současný rozvoj.
Preadaptace také nemůže nahradit koncept náhody, který poměrně obtížně hledal svoji pozici v sociálních vědách. Preadaptace nedeterminuje vznik, ani rozvoj žádné aktivity, na druhou stranu nelze vývoj podmíněný preadaptací označit jako náhodný. Preadaptace se v regionu neobjevila náhodou, ale souvisela s předchozím vývojem. Náhoda je nepochybně významným faktorem, ale v některých případech může být vysvětlení v tomto duchu poněkud zavádějící. Může vyvolávat dojem, že náhodné jsou ty jevy, u nichž neznáme jiné vysvětlení. Preadaptace umožní posunout poznání o krok dál a zúžit množinu na skutečně náhodné události.
Preadaptace stejně tak nemůže být zaměňována a tradičními lokalizačními faktory. Ty poskytují vysvětlení úplných počátků průmyslových aktivit a s jistou dávkou fantazie je lze přirovnat k ekologickému primárnímu sukcesnímu stádiu20. Využívá se primárních podmínek daného místa a v zásadě zde dosud nedošlo k žádnému výskytu průmyslu. Tradiční lokalizační faktory však postupně ztrácejí na významu, protože lokalizace průmyslu je často podmíněna spíše socioekonomickými faktory, s důrazem na vzdělanost, flexibilitu pracovní síly apod.
V biologickém popisu byla zmíněna ještě další dimenze preadaptace, a to její vliv na rychlost evoluce. Díky preadaptaci totiž není nutné vytvářet veškeré struktury znova, pro každou změnu prostředí. Socioekonomická evoluce je považována za rychlejší (např. Wilson, 2000, Hodgson, 2002, 2001, Hampl, 1998) a tato vyšší rychlost je způsobena mnoha faktory. Lze předpokládat, že preadaptace pravděpodobně může urychlit vývoj žádoucím směrem v daném regionu, protože není třeba budovat požadovanou podpůrné struktury pro danou orientaci. A to navzdory tomu, že její dopad na celkovou rychlost socioekonomické evoluce, způsobenou podle Hampla (1998) postupným propojením vývojových tendencí na různě komplexních úrovních a vyšší mírou zpětného působení elementů na komplexnější úroveň, patrně není příliš významný.
Ve výše uvedeném kontextu je tedy třeba chápat následující příklad popisující průmyslovou specializaci regionu Rhône-Alpes.
Koncept preadaptace poukazuje na možné výhody předchozí specializace, a to není zcela běžný pohled v současné době. Strukturálně postižené regiony jsou stále ještě v hledáčku zájmu národních regionálních politik i politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU a zkostnatělé instituce, rutiny, ale i nevyužívaná fyzická infrastruktura předchozí specializace jsou obecně vnímány jako překážka dalšího rozvoje. Ačkoli v některých případech může být budování nových struktur od základů snazší, tento přístup by se neměl stát univerzálním. Navíc některé struktury, zejména ty měkké, odstranit úplně nelze, je to příliš nákladné nebo to trvá příliš dlouho. Za určitých specifických podmínek navíc může předchozí specializace znamenat i jistou konkurenční výhodu, která může zajistit dané lokalitě náskok. Jedním z úkolů regionální politiky může možná být i hledání možných preadaptací, ve smyslu hledání nového využití pro nevyužívané struktury (ačkoli v omezené míře se to již děje – např. politika revitalizace brownfileds).
| Biologický koncept | Míra dosavadní využitelnosti v regionálním rozvoji | Způsob aplikace a vhodná řádovostní úroveň | Základní rysy navrhované aplikace | Implikace pro regionální politiku |
| Adaptace | ● využíván poměrně intenzivně | ● analogická i metaforická úroveň ● všechny úrovně (aktér, pluralita aktérů, širší prostředí) |
● adaptace ve smyslu aktivního a uvědomělého přizpůsobení a současně i ofenzivního protipůsobení ● subjekty se při svém rozhodování neustále pokoušejí předvídat další vývoj ● rozhodují se se znalostí okolností především krátkodobého horizontu, jejich rozhodnutí však mohou mít nepředvídatelné důsledky ze středně až dlouhodobé perspektivy |
● komplexní důsledky rozsáhlých adaptací na vyšší řádovostní úrovni (např. specializace regionů) a časem nevyhnutelná změna možná negující pozitiva těchto adaptací – vhodné zvažovat dilema mezi mírou specializace a mírou diverzifikace – ve smyslu cílené otevřenosti širšímu zaměření regionu – jako prevenci změnám prostředí |
| Adaptivní/ neadaptivní znaky | ● dosud nevyužíván | ● analogická i metaforická úroveň ● možné na všech úrovních |
● charakteristiky, které vzniknou ve svém přirozeném kontextu adaptací a které jsou pro dané prostředí výhodné, představují adaptivní znaky, při časové nebo geografické změně se mohou stát nevýhodnými, tj. neadaptivními znaky (možný i opačný směr) | ● v případě pokusu o aplikaci v jiných regionech osvědčených opatření, důležité analyzovat nejen intervenci, ale i prostředí ● koncept posiluje význam specifičnosti intervencí regionální politiky pro určitou lokalitu |
| Preadaptace | ● dosud nevyužíván | ● metaforická úroveň ● především regionální úroveň (vzhledem ke specifikům regionálního vývoje) |
● struktura (fyzická infrastruktura i socio-ekonomické a kulturní charakteristiky) původně určená k jinému účelu, ale později náhodou vhodná i pro nové využití ● koncept nelze zaměňovat s již od počátku polyfunkčními, všeobecnými strukturami nebo postupně adaptovanými strukturami, ani s aglomeračními úsporami, konceptem náhody, ani lokalizačními faktory |
● především umožňuje vnímat předchozí mnohdy negativně pociťované specializace nejen jako strukturální problémy nebo jako překážky dalšímu rozvoji, ale umožňuje i jejich potenciálně pozitivní interpretaci ● preadaptace může představovat v určitém okamžiku konkurenční výhodu, která může vést k mírně zrychlenému rozvoji |