Koncept koadaptovaného genotypu neuvažuje úroveň jedince, ale jeho genů. Podle Dawkinse (2002) tento koncept vyjadřuje hlubokou provázanost mezi geny při ontogenetickém vývoji, protože na vzniku jedince jakéhokoli druhu se podílí tisíce genů a konečného výsledku je dosaženo pouze díky jejich kooperaci. Geny nepracují samostatně, jsou spouštěny podněty přicházejícími od jiných genů, a svým vlivem působí na další geny. Za různých podmínek mohou být spouštěny různé geny a totéž platí pro různé etapy vývoje25.
Princip koadaptovaného genotypu tedy v podstatě představuje kumulativní mechanismus, kdy spuštění určitého genu závisí na tom, které geny byly spuštěny dříve, a ovlivňuje, jaký další gen bude aktivován. Každý gen se projevuje v určitém prostředí a zároveň svou aktivitou na okolní prostředí působí. Pro praktickou ukázku například uveďme, že v genotypu masožravce budou preferovány geny pro typ střeva masožravce, ty zase způsobí spuštění genů pro typ chrupu vhodný pro masožravou potravu atd.
Není třeba se obávat, že by nebylo z čeho vybírat - pokud má člověk asi 10 bilionů genů, pak pouze 1 % je skutečně využíváno (Dawkins, 1998, Ridley, 1999, Flegr, 2005).