I.3.2.2.2 Koncept koadaptovaného genotypu vs. vybraná témata regionálního rozvoje

Lze předpokládat, že i v sociální realitě je možné identifikovat určité charakteristiky a rutiny některých socioekonomických jednotek, které jsou si podobné a které se pravděpodobně nevyvinuly náhodou, ale jako důsledek předchozího nepříliš odlišného vývoje obou srovnávaných jednotek. V tomto ohledu lze tedy spatřovat jistou podobnost s výše popsanou biologickou situací. V sociální realitě však nenajdeme geny, ani jiné jednotky, které by plnily roli replikátorů se stejnou přesností, byť se o socioekonomických replikátorech uvažuje (viz kapitola I.2.2.2.6., ani druhy jako v biologickém světě, proto je možné pokusit se o aplikaci pouze na úrovni metafory. Ze stejného důvodu je patrně vhodné zamyslet se nad jiným názvem. Jako snad adekvátní a vystihující podstatu této aplikace se nabízí například termín „kumulativní konfigurace“.

V závislosti na některých obecných lokalizačních faktorech a jimi iniciovaných mechanismech je možné nalézt do určité míry podobné charakteristiky dvou typicky zemědělských regionů, nebo dvou přístavů, hlavních měst apod. Přirozeně hranice těchto kategorií regionů nemohou být nikdy ostré, vždy bude existovat mnoho přechodných typů. Je-li jednou region specializován na těžbu uhlí, je pravděpodobné, že zde bude později lokalizován těžký průmysl, který využije dostupnost energetické základny. To dále nejspíš podnítí výstavbu určitého typu infrastruktury, včetně dopravní, obslužné atd., také se tu zřejmě bude mimo jiné nacházet vysoká škola zaměření, které odpovídá specializaci regionu (viz následující příklad).

Příklad 7: Některé podobnosti dvou regionů zaměřených na těžký průmysl

I vlivem podobných počátečních znaků se tyto regiony rozvíjely postupně v obdobném směru, což však samozřejmě neznamená, že výsledný stav je zcela stejný. Tento příklad v hrubých rysech odpovídá kumulativnímu procesu, kdy podobné původní podmínky jako prvotní stimul kaskádovitě spouští další podněty, přispívající k vytvoření prostředí, které bude vykazovat ve výsledku určitou míru podobnosti. Lze to tedy popsat jako jakési řetězení vzájemně se podmiňující faktorů a procesů, které jsou však velmi silně ovlivněny celkovým socioekonomickým kontextem, jenž musí také vykazovat určité shodné rysy. Navzdory tomu, že v současnosti jsou prvotní lokalizační faktory vnímány jako méně důležité (viz i kapitola I.3.1), alespoň v některých případech v prvotních fázích nastartovaly jistou vývojovou trajektorii, která mohla zůstat zachována v různých modifikacích dosud.

Identifikace určitých podobných rysů regionů se stejným převažujícím zaměřením není v oblasti regionálního rozvoje ničím novým. Zde je nicméně položena jistá paralela (byť na úrovni metafory) s biologickou situací, zdůrazňuje se vývojový charakter těchto podobností a navíc se zde oproti minulým aplikacím poukazuje i na možnosti jisté generalizace regionálních typů. Tyto podobnosti dané analogickým vývojem totiž přispívají k tomu, že je například možné formulovat regionální politiku, protože lze předpokládat, že alespoň některé problémy budou v těchto regionech společné.

Současně je nutné nepřeceňovat aplikaci tohoto konceptu. Tak jako každý organismus má jedinečnou kombinaci genů, tak každý region je specifický a tento koncept nemůže zakrýt regionální specifičnost. Najdeme bezpočet rysů, které si nebudou vzájemně odpovídat, v závislosti na poloze regionu, na jeho dalších specifických zdrojích, na celkové politice státu, na tom, v jaké fázi industrializace se země nachází, v závislosti na jedinečnosti vývoje regionu. To na druhou stranu možnosti regionální politiky přirozeně omezuje.