I.3.3.2.2 Pojetí selekce v problematice regionálního rozvoje
Selekce je poměrně hojně využívána i v ekonomii a regionálním rozvoji, kde se jí opět nejvíce věnují evolučně orientovaní ekonomičtí geografové. Jedním z hlavních zájmů publikací, které problematiku selekce zahrnují, je předmět selekce, dále se také jedná o změny v prostředí a z toho vyplývající důsledky pro aktéry, jsou jako rizika pro realizované inovace versus stabilita organizací apod. (podrobněji viz kapitoly I.2.2.2.6 a I.2.2.3.3). Nelson (1995) ohodnotil význam selekce v socioekonomickém kontextu slovy: “[...] the selection mechanism provides a large share of the explanatory power.“
Proces selekce – výběr silně evokuje soutěž, jak v biologické tak socioekonomické realitě. V ekonomii je tento aspekt takřka přirozeně zahrnut, v regionálním rozvoji se situace zdá být poněkud složitější. Této problematice se již okrajově věnovala předchozí kapitola I.3.2.3 zaměřená na závody ve zbrojení. Bylo zde mimo jiné uvedeno, že regiony soutěží především s jinými regiony, a to o poměrně širokou škálu zdrojů, jako jsou investoři, turisté, ale i pozice v systému veřejné podpory apod. Hampl, Ježek, Kühnl (1978) zase popisují proces selekce regionálních jader v průběhu vývoje. Prvek konkurence je tedy nepochybně rovněž obsažen, nicméně zde existují jistá omezení, která nejspíš vedou k určitému zmírnění tohoto mechanismu. Nelson (1995) uvádí: “In the case of military or medical technologies, or military bases or hospitals, it can be argued that market forces are weak, and that the “selection environment“ is determined largely by political processes that regulate how much professionals in the sector have to spend.“ (str. 66). Lze se domnívat, že problematika regionálního rozvoje spadá rovněž do kategorie těch oblastí, kde nepůsobí pouze tržní síly, a selekce se zde ve srovnání s ostrým biologickým bojem o přežití projevuje v mírnější podobě.
Zmírnění selekce je patrně možné v socioekonomickém světě přičítat mnoha faktorům. Zde budou diskutovány dva mechanismy, které se rovněž podílejí na výsledném uspořádání jevů. Jedná se o rozhodnutí zodpovědné autority, především ve smyslu politického rozhodnutí, na což ostatně Nelson také poukazuje jako na determinující faktor, a náhoda. To, jak významné mohou být dopady prvního z těchto mechanismů, se snaží ilustrovat následující příklad.
Rozhodnutí zodpovědné autority lze zejména ve srovnání se situací v evoluční biologii do určité míry chápat jako velmi specifický mechanismus, jehož pozici je nutné přesněji vymezit. Určitá, i když velmi omezená analogie rozhodnutí zodpovědné autority a umělého výběru v evoluční biologii může vyvolávat dojem, že tento mechanismus je v podstatě pouhou subkategorií selekce. Selekce, a to i umělá, však v podstatě indikuje přirozený a poměrně nezávislý proces, při kterém dochází k výběru mezi několika možnostmi na základě kritérií, která nemusí být sice známá v daném okamžiku, ale více méně jsou vymezitelná alespoň na základě zpětného hodnocení. Měla by být objektivní a mělo by pro ně platit, že byla zvolena varianta v daném okamžiku alespoň v některém ohledu lepší než ty ostatní.
Tomuto konkurenčnímu prostředí do značné míry nejlépe odpovídá trh, zejména v idealizované podobě teorie hlavního proudu. Podle biologického pojetí selekce (Flegr, 2005) je tento mechanismus podmíněn existencí konkurence. A právě firmy velmi dobře splňují tuto podmínku. Je možné identifikovat firmy s největším inovativním potenciálem nebo ty, které dokázaly nejlépe využít dané prostředí, které vytvořily kooperující síť, čímž porazily konkurenci z jiných oblastí, s nejvíce flexibilními institucemi, rutinami, které nejlépe odpovídají dané době a prostředí, atd.29 I zde však je zahrnuto institucionální klima, a to nejen lokální tak, jako bývá uváděno mj. na příkladu tzv. Třetí Itálie, kde vlastnické vztahy a celkově socioekonomická struktura založená na menších a středních rodinných firmách představují jednu z konkurenčních výhod (Boschma, 2004b, Blažek, Uhlíř, 2002). Přirozeně je zde však patrný vliv i z jiných sfér, jako například systém investičních pobídek jednotlivých států pro přilákání investorů. Je také možné uvést aktuální příklad z politiky hospodářské a sociální soudržnosti Evropské unie. Mezi regiony, které mají stejný nárok na podporu ze strukturálních fondů, jsou takové, které jsou schopny připravit lepší projekty, a takové, které nevyhoví administrativním požadavkům. Ty, které jsou dostatečně aktivní, mají vyšší absorpční kapacitu, tj. jsou schopny nabízené pomoci více využít.
Oproti tomu motivy vedoucí k rozhodnutí zodpovědné autority se ani zpětně nedají vždy zcela uspokojivě vysvětlit30. Mohou být velmi rozmanité – od všeobecné solidarity, přes osobní profit, strategické důvody atd. Princip rozhodnutí souvisejících s regionální politikou, především s politikou pojišťovacího typu by měl být založen na solidaritě s hůře obdařenými, chudšími, apod., nicméně skutečné motivy pro taková rozhodnutí mohou být v některých případech úplně jiné, což se snaží ilustrovat následující příklad. Jedním z výsledků působení tohoto mechanismu může být vychýlení přirozeného (alespoň do určité míry) selektivního procesu.
Pokud jde o zmíněnou náhodu, hraje roli jak v biologické, tak socioekonomické realitě, a jejím charakteristickým rysem je patrně to, že lze je stěží odhadnout, jak důležitý může být její vliv. O konkrétnější aplikaci náhody se pokusili Boschma a van der Knaap (1997, 1999). S pomocí konceptu „Windows of Locational Opportunity“ (WLO) se pokoušeli vysvětlit, proč je nemožné odhadnout, který region bude vybrán novým high-tech průmyslem. Lze rozlišit jisté lokalizační faktory – jako blízkost technologického parku, vysoké školy atd., ale příznivci tohoto konceptu jsou přesvědčeni, že finální lokalizace firem je do značné míry výsledkem náhodného procesu. I když role náhody může být klíčová, zdá se být vhodné na tomto místě upozornit na to, že by se měly vždy pečlivě zvážit případy, ve kterých je náhoda identifikována jako rozhodující faktor při vysvětlení nějakého jevu. Zaprvé může být příliš zjednodušující vysvětlit jev, který byl nepochybně ovlivněn komplikovanými a komplexními vztahy mnoha i subjektivních faktorů a prostředím, jako výsledek náhody. Může to jen prostě znamenat, že naše znalosti jsou omezené. Druhý důvod je spíše politického charakteru, protože argumentace založená na náhodě může potlačit snahy aktérů usilovat o svůj vlastní úspěch (ačkoli i opak může být pravdou – pokud je náhoda vnímána jako prostor pro schopné lokální autority změnit rozvojovou trajektorii v prostředí charakterizovaném path dependence(viz Lambooy, Boschma, 2001)). To přirozeně neznamená, že každý jev má skutečně racionální vysvětlení, ani že role náhody by měla být potlačena. Mělo by se pouze vždy dobře zvážit, zda má náhoda skutečně principiální roli. Je totiž docela dobře možné, že například některé jevy, dosud vysvětlované pomocí náhody, jsou ve skutečnosti vysvětlitelné jinak, například prosazovanými zájmy jednotlivých aktérů nebo s pomocí preadaptací (viz kapitola I.3.1.3).
V přírodě postupuje selekce, jak je uvedeno výše, podle tzv. selekčního tlaku, tj. v podstatě výslednice sil mnoha různých vlivů. Pravděpodobně se ani v socioekonomické realitě stejně jako v biologii nejedná o jediný silný tlak, ale o komplex takových tlaků, které pak působí výslednou určující silou. Lze tedy předpokládat, že nalezneme i v regionálním rozvoji pro každý vliv síly, které působí jiným směrem, mnohdy i zcela protichůdným. Tyto síly mohou být vyvolány například působením faktorů na různých hierarchických stupních. Navíc se tyto směry mohou měnit a v souvislosti s celkově rychlejší socioekonomickou evolucí (diskutováno výše) se lze domnívat, že jsou poměrně časté.
Pro region mohou představovat jednotlivé síly selekčního tlaku například preference zahraničních investorů, kterým se snaží cíleně přizpůsobit, to, co vyžadují státní nebo nadnárodní normy, jeho vlastní ambice, aktuální regionální politika a mnoho dalších faktorů. V regionu je třeba vyhodnotit celý tento komplex tlaků a zvolit kompromis, který bude i dobře odpovídat jeho endogenním charakteristikám (viz kapitola I.3.3.3), to znamená aktivně na něj reagovat. Následující příklad ilustruje proces aktuálně relevantní i pro Českou republiku, který může být vnímán v duchu změny selekčního tlaku.
Zastavme se ještě na okamžik u výše popsané klasifikace biologické selekce – tvrdý versus měkký výběr. Jak bylo uvedeno, pokud selekce probíhá na základě určitých objektivních kritérií, kdy záleží především na vlastnostech dané struktury, jedná se o tvrdý výběr. Pokud mají naopak pro výsledné uspořádání přinejmenším stejný význam i vlastnosti ostatních jednotek, které se účastní stejného konkurenčního boje, lze tento výběr označit v souladu s biologickou klasifikací jako měkký. Pod vlivem biologické inspirace si můžeme položit podobnou otázku, jaký je převažující typ výběru v socioekonomické realitě, zda je to výběr tvrdý nebo měkký.
Zamysleme se nejprve nad situací, kde má převládající vliv tvrdý výběr. Jako příklad je možné uvést minimální velikost, se kterou mohou firmy dosáhnout globálního trhu. Aby mohly využít nejen výhod, které globální trh nabízí, ale dostát i všem závazkům, je totiž nutné, aby dosáhly určité minimální velikosti, která jim umožní mít mimo jiné zastoupení ve všech zemích, kam směřují jejich produkty (aby mohly zajistit například následný servis). Není nejspíš možné přesně stanovit minimální velikost nutnou pro vstup na globální trh, nicméně malé společnosti se na globálním trhu prosadit v podstatě nemohou. Vzhledem k tomu, že tato jejich pozice je způsobena jejich konkrétní vlastností a nikoliv vlastnostmi konkurentů, je možné tuto situaci označit za příklad tvrdé selekce.
Situace je však komplikovaná ještě tím, že tato minimální velikost přirozeně není jediným kritériem, které působí na úspěšnost této firmy. V podstatě jí pouze zajišťuje vstup do „klubu“ konkurentů stejné kategorie, tj. firem podobné velikosti a zaměření. Její vítězství či prohra pak bude určena mnoha dalšími aspekty, přičemž velmi podstatná bude také úspěšnost konkurentů, což v podstatě odpovídá pojetí měkkého výběru. Tvrdý výběr tak může v tomto případě být chápán jako jistá prahová hodnota, která eliminuje určitou část kandidátů, po něm následuje měkký výběr, jehož kritéria již jsou poněkud obtížněji definovatelná a výsledek je ovlivněn vlastnostmi ostatních kandidátů.
Podobná situace je pozorovatelná i v průběhu rozhodování o lokalizaci investičních projektů. Každý projekt má zadané určité nevyhnutelné charakteristiky, které tvoří rámec prvnímu kolu selekce – tvrdému výběru. Nicméně konečné rozhodnutí, který region nakonec zvítězí, nezáleží jen na jeho vlastních kvalitách, ale i na vlastnostech jeho konkurentů a na tom, kdo rozhoduje. Hodnocení tvrdého a měkkého výběru dále poněkud ztěžuje skutečnost, že kritéria nejsou vždy jasně daná a rozhodující význam mohou mít takové znaky, které v podstatě nelze kvantifikovat či přesně definovat. V tomto ohledu se zdá být přírodní realita poněkud jasnější. Je např. velmi pravděpodobné, že nejpomalejší antilopa ze stáda bude při příštím útoku lvů lapena, zatímco se můžeme jen těžko dohadovat, co nakonec bylo tím rozhodujícím faktorem pro výběr z podobných regionů pro lokalizaci firmy nebo co bylo rozhodující příčinou krachu určité firmy. Určitou roli pravděpodobně může hrát také predaptace (viz kapitola I.3.1.3), náhoda (viz výše) nebo zdánlivě druhořadé aspekty. Nemůžeme si být jisti, zda po prvotním výběru bude rozhodnuto ve prospěch regionu s univerzitou, technologickým parkem, s historicky příznivě zaměřenou pracovní sílou nebo s příjemným přírodním prostředím.
Měkký výběr se v některých rysech blíží konceptu WLO (Boschma, van der Knaap, 1999a, 1999b), zejména jeho součásti, tzv. slabé selekci (weak selection). Výstup obou typů, tj. jak měkké tak slabé selekce, totiž v souvislosti s regionálním rozvojem implikuje totéž, a to otevřenost lokální kreativitě a nepředvídatelnost výsledného vzorce. Přesto jsou mezi oběma typy také rozdíly. Zatímco měkká selekce zdůrazňuje především to, jak velký význam mají pro konečný výsledek charakteristiky konkurentů, a do určité míry také nepřesnost selektivních kritérií, slabá selekce odkazuje spíš na slabý selekční proces kvůli nedostatku podnětů během nekontinuální inovace.