I.3.3.2.1 Biologické východisko konceptu

O úspěšnosti selektované vlastnosti, resp. genu nerozhodují pouze jeho kvality a nemají také přímý vliv na zdatnost jedince. Neméně důležitým aspektem konečného výsledku je také to, v jakém prostředí se daná vlastnost (v biologii probíhá především selekce na úrovni genů, tedy daný gen) projevuje. Nejbližším prostředím jsou právě ostatní geny, a to nejen ty obsažené v genotypu daného organismu, ale i ty z hlediska genofondu dané populace. Tyto geny mohou natolik ovlivnit výsledky daného znaku, že například znak s pozitivním vlivem na zdatnost jedince může v genetickém prostředí, které mu není nakloněné, působit naopak negativně. Skutečně úspěšný gen spolupracuje s ostatními geny ve svém prostředí a jeho účinek je jimi dokonce posilován. Výběr tedy zohledňuje i kompatibilitu genu s prostředím (Dawkins, 2002).

Kromě genetického prostředí, což je termín zavedený v roce 1954 Mayrem, rozlišuje Williams (1996) ještě prostředí somatické a ekologické, ačkoli připouští, že jejich hranice nejsou vždy ostré. Somatická úroveň poukazuje na skutečnost, že stejný genetický vzkaz je v každém těle vyjádřen jinak, a to vlivem interakcí genetického a ekologického prostředí. Jedná se tedy o jakousi intermediární úroveň. Vnější evoluční faktory, jako klima nebo predátoři, ale i sociální vztahy formují tzv. ekologické prostředí.