I.3.3.2.2 Kompatibilita s prostředím vs. vybraná témata regionálního rozvoje

Tento evolučně biologický koncept v podstatě odpovídá ekonomickému konceptu souladu (match), resp. nesouladu (mismatch) mezi různými aspekty v sociální realitě. Jedná se tedy například o soulad mezi novou technologií a systémem sociálního managementu v ekonomii nebo režimem akumulace (Freeman, Perez, 1988), nebo mezi ekonomickou strukturou a institucionálním uspořádáním (Boschma, 2004a), jednoduše mezi jevem a prostředím, do kterého je takový jev implantován. I v sociální realitě tvoří jevy a prostředí určitou symbiózu, která zapadá do pojetí konceptu kompatibility s prostředím. Přirozeně se zde ale nepracuje na úrovni genů, v tomto ohledu se jedná tedy rovněž o metaforický způsob aplikace.

Lze předpokládat, že výběr každého aspektu je prováděn s ohledem na charakteristiky prostředí, což platí pro inovace ve vědeckém prostředí i na trhu, stejně jako v regionálním rozvoji. V případě, že tyto aspekty do prostředí zapadají, mohou být jejich původní účinky ještě posíleny, v souladu s konceptem oběžné kumulativní kauzality (Myrdal, 1957, In: Blažek, Uhlíř, 2002). Naopak za situace, kdy se charakteristiky jevu vymykají znakům prostředí, to může mít negativní dopad na případné plné využití jevu.

Takovou situaci se snaží ilustrovat následující příklad související s připraveností regionů na určitý typ investic. Od zahraničních investic je jedním z očekávaných velmi podstatných benefitů příležitost pro lokální firmy kooperovat jako subdodavatel. Může to napomoci k nové specializaci celé regionální struktury a iniciovat významný multiplikační efekt rozvoje regionu. Také se však může stát, že region nedokáže profitovat z přítomnosti vyspělých technologií a po odchodu zahraničního investora se propadne ještě do větších problémů.

Příklad 12: Katedrála v poušti – jev částečně způsobený nekompatibilitou s prostředím

Tento koncept úzce souvisí také s konceptem adaptivních a nedaptivních znaků (viz kapitola I.3.1.2). Kompatibilita znaků a prostředí může být rovněž chápána i v geografickém významu, protože každé prostředí je specifické a vhodné pro jiný typ znaků. Ať už se jedná o státy, regiony nebo ještě menší jednotky (a nikoli administrativní), jejich vliv se vzájemně překrývá a vytváří mozaiku specifických prostředí. Podobně jako pro úroveň somatického prostředí v biologii, i zde tedy patrně platí, že stejný znak je jinak čten v různém prostředí.

To přirozeně vede k úvaze nad širší využitelností jednotných charakteristik regionální politiky. Nelze totiž očekávat, že stejná politika může vést ve všech regionech ke stejným výsledkům. Ani se nedá předvídat, zda bude v daném regionu, v daném období aplikovaná politika úspěšná nebo nikoli. Toto zjištění koresponduje i s jedním z doporučení ze studie „Constructing regional advantage“ (Asheim, Boschma, Cooke, 2007), kde se tvrdí, že pro trvalý růst regionu je třeba upustit od slepého kopírování úspěšných praktik z jiných oblastí. Nelze předpokládat, že by aspekty regionální politiky byly obecně přenositelné (tento druh regionální politiky nazývají „one size fits all“). Klíčem k úspěšnému rozvoji regionu je stimulování endogenního potenciálu, což se nemůže nikdy podařit bez zohlednění lokálního prostředí. Na druhou stranu, bez určité generalizace, vymezení typů regionů a jejich charakteristických problémů by nebylo možné počítat s regionální politkou (viz kapitola I.3.2.2.2).