I.3.3.3.2 Zdatnost vs. vybraná témata regionálního rozvoje

Zamyšlení se nad biologickou zdatností a možnými aplikacemi na problematiku regionálního rozvoje, nás patrně přivede k otázce, jak chápat „regionální zdatnost“ a co znamená úspěch regionu. S tím pak úzce souvisí další neznámá, totiž zda se vyskytuje nějaký znak či soubor znaků, který zvyšuje zdatnost za všech okolností, v podstatě tedy charakteristika, která by byla pro regiony zárukou úspěchu.

Úspěch regionu lze patrně většinou spojit s obecnými atributy socioekonomické vyspělosti, tj. zejména nízkou mírou nezaměstnanosti, vysokou mírou tvorby inovací apod. Jak ale definovat faktory, které tento úspěch podmiňují, je jasné mnohem méně.

Tyto faktory se totiž liší podle jednotlivých případových studií, ale i v závislosti na interpretacích těchto studií různými odborníky, podle jednotlivých názorových proudů i období. Je velmi obtížné definovat, co obecně má být považováno jako cesta k úspěchu. Na počátku industrializace byla za významný znak považována ložiska významných nerostných surovin, později po dlouhé období existence hnacího odvětví v regionu (50. léta – první polovina 70. let 20. století) v souladu s teorií růstových pólů. Další přístup kladl důraz na intenzitu sociálních a ekonomických vztahů (networks) (průmyslové okrsky), které usnadňují transfer inovací. Kromě poměrně objektivních kritérií jako přítomnost univerzity, technologického parku nebo průmyslových podniků sektoru s vysokou přidanou hodnotou se objevují také rysy jako atraktivní sociální, kulturní a přírodní prostředí (Sophia-Antipolis) nebo silný vliv tradičních křesťanských hodnot (Třetí Itálie) (Blažek, Uhlíř, 2002), které v určitých oblastech přispívají k vysvětlení regionálního úspěchu. Následující příklad ve zkratce představuje, jak diametrálně odlišné mohou být faktory determinující regionální růst u některých velmi známých případových studií. Snaží se v zásadě vystihnout tyto hlavní faktory u dvou úspěšných regionů – Třetí Itálii a Silicon Valley. Tento vzorek je sice velmi omezený, na druhou stranu však patří patrně k nejčastěji zmiňovaným případovým studiím v regionálním rozvoji vůbec.

Příklad 13: Úspěch regionu jakožto výsledek různých regionálních charakteristik

Tabulka 3: Shrnutí hlavních charakteristik dvou úspěšných regionů – Silicon Valley a Třetí Itálie

Třetí Itálie = > úspěch regionu charakterizován: ● nízkou nezaměstnaností ● vysokou mírou ekonomické aktivity ● vysokým podílem na exportu Itálie	Silicon Valley = > úspěch regionu charakterizován: ● nízkou nezaměstnaností ● vysokou mírou ekonomické aktivity v produkci s vysokou přidanou hodnotou ● výrazným úspěchem jednotlivých firem – celosvětový dosah
Hlavní charakteristiky: ● tradiční sektor ● flexibilní technologie ● malé a střední podniky, především mikrofirmy ● vertikální dezintegrace výroby – flexibilní produkce, schopnost rychle reagovat na změny poptávky ● velmi silná specializace ● mezifiremní mobilita ● využití aglomeračních výhod ● důraz na tradiční hodnoty – rodinné firmy, silný vliv křesťanských hodnot ● silná vzájemná důvěra ● pospolitost, sounáležitost s místní kulturou ● nepříliš vzdělaná pracovní síla ● využívání neorganizované pracovní síly (studenti, ženy na mateřské dovolené) ● částečné pracovní úvazky, práce mimo běžnou pracovní dobu ● omezená možnost postupu pro řadové zaměstnance – neproniknutelnost mezi rodinné struktury	Hlavní charakteristiky: ● sektor s vysoce inovativním potenciálem ● regionální klastr firem v obdobném odvětví ● převaha malých a středních firem, ovšem i velké globálního významu31 ● mezifiremní mobilita ● neustále vznikající nové firmy ● regionální kultura podporující neformální vztahy ● různé firemní strategie produkce v regionu ● vazby na univerzitu ● důraz na výzkum a vývoj ● silný prvotní stimul – vládní zakázka ● vazby založené na důvěře ● vysoce specializovaná a vzdělaná pracovní síla ● víra v podnikatelský duch a v technologickou znalost jakožto společné vlastnictví, které má být sdíleno, což je vedlejší produkt úzkého propojení firem a univerzity
Zdroj: Courault, Romani (1992), Ganne (1992), Blažek, Uhlíř (2002)	Zdroj: Saxenian (1992), Lorenz (1992), Blažek, Uhlíř (2002)

Nalezneme-li vůbec nějaké shodné charakteristiky, pak se jedná o aspekty poměrně obecné, těžko uchopitelné a s nízkou mírou přenositelnosti. Jako takové lze označit například sdílenou důvěru, silnou mezifiremní mobilitu zaměstnanců, dosavadní zkušenost při využití příležitosti atd. Některé faktory jsou však dokonce takřka protichůdné (například z hlediska vzdělanosti pracovní síly). Vyplývá z toho, že identifikovat jednu charakteristiku nebo soubor takových znaků, které by zaručovaly za všech okolností úspěch regionu, je pravděpodobně nemožné. Hraje v tom roli mnoho aspektů. Především je možné očekávat poměrně velký vliv ze strany procesů, které podmiňují způsob, jakým se promítnou jednotlivé znaky do daného prostředí. Tak jako přímo neplatí v biologické realitě velmi zjednodušené schéma gen – znak, protože tato podmíněnost je ovlivněna celou řadou vztahů, neplatí ani rovnice: predispozice / znak regionu – úspěch / neúspěch regionu. Jednotlivé charakteristiky jsou tedy patrně natolik ovlivněny ostatními znaky a vlivem prostředí, že jejich pozitivní dopad pro úspěch regionu nikdy není zaručen, a naopak i nepředpokládané vlastnosti mohou vést k úspěchu. K tomu se dále váží vlivy prostředí v souladu s výše diskutovaným konceptem kompatibilita prostředí (viz předchozí kapitola) a náhoda (viz kapitola I.3.1).

Patrně by bylo možné navrhnout, že zdatnost může být chápána spíš jako určitý zastřešující termín, tedy takřka stejně jako v biologii, který může zahrnout všechny charakteristiky, které pozitivně ovlivňují prosperitu regionu / jiné socioekonomické jednotky v daném okamžiku. Navíc se nejedná o stabilní jednotku, zdatnost závisí na prostředí a prostředí se proměňuje (Grabher, Stark, 1997). Ačkoli tedy nejspíš nelze nalézt žádný konkrétní rys, který by garantoval prosperitu v každém regionu, v každém období, je snad možné specifikovat obecné tendence, které přispívají k pozitivnímu vývoji. Do určité míry je využitelná základní klasifikace zdatnosti (fitness) podle Wilsona (2000) (viz výše), protože může mít jisté implikace pro regionální rozvoj.

Wilson (2000) zdůrazňoval tři základní rysy, a to adaptaci (i), genetickou stabilitu (ii) a schopnost generovat novinky (iii). Adaptace či přesněji adaptabilita (i) byla diskutována v kapitole I.3.1, její význam potvrzují i Blažek a Uhlíř (2002), když ji chápou jako jeden ze základních aspektů vedoucích k úspěchu regionu, ve smyslu jeho schopnosti reagovat na neustále se vyvíjející prostředí, adaptability na různé vlivy, hlavně inovativní aktivity, a flexibilní modifikace.

Druhý obecný rys zdatnosti specifikovaný Wilsonem (2000) se týká genetické stability (ii). Mnoho případových studií zdůrazňuje kontinuitu, tradice, zakořenění a vazby jakožto důležité charakteristiky pro úspěch regionu. Například Klepper (2001) je přesvědčen, že region nepřitáhne nový průmysl, pokud nemá firmy v příbuzných odvětvích, které by mohly diverzifikovat produkci v novém sektoru nebo přitáhnout vnější investice.

Na druhou stranu v některých jiných studiích byl zase prokázán opak, což se týká třetího základního rysu zdatnosti podle Wilsona, a to schopnosti generovat novinky (iii). Pokud je existující struktura příliš rigidní, může nakonec stát v cestě rozvoji inovací. Selekce, jakožto primární hybná síla evoluce, je podmíněna existencí variant. Pokud se nenabízí žádné alternativy, selekce, a tím i samotná evoluce se zastaví. Je proto nutné také produkovat varianty, což přeloženo do jazyka sociálních věd, znamená inovovat a přitahovat novinky odjinud. I nad tímto aspektem podle Blažka a Uhlíře (2002) v zásadě panuje shoda jakožto nad principiálním faktorem regionálního růstu.

Tato trojice obecných charakteristik dává alespoň v hrubých rysech určitou představu o nelehkých požadavcích, které jsou kladeny na subjekty regionálního rozvoje. Aktéři v regionech by měly být adaptabilní, zakořeněné, ale zároveň inovativní, měly by být schopny adaptovat se na změny prostředí, ale současně toto prostředí i aktivně formovat. Vytváří se tak dilema mezi mírou inovativnosti a kontinuity, tj. v podstatě dilema mezi prakticky protichůdnými charakteristikami.

Tabulka 4: Shrnutí aplikací evolučně-biologických konceptů v souvislosti s tématem selekce na vybraná témata regionálního rozvoje

Biologický koncept	Míra dosavadní využitelnosti v regionálním rozvoji	Způsob aplikace a vhodná řádovostní úroveň	Základní rysy navrhované aplikace	Implikace pro regionální politiku
Selekce	● využíván poměrně intenzivně	● analogická i metaforická úroveň ● všechny úrovně (aktér, pluralita aktérů, širší prostředí)	● selekce chápána jako přirozený poměrně nezávislý proces založený na relativně objektivních kritériích vymezitelných přinejmenším zpětně ● selekce pravděpodobně nepostupuje ve směru jediného selekčního tlaku, ale jako výslednice různých tlaků, které podléhají změnám ● oproti biologické realitě proces selekce patrně zmírněný přinejmenším vlivem rozhodnutí zodpovědné autority a náhody	● rozhodnutí zodpovědné autority zmírňující selekci v biologickém smyslu má zřejmě poměrně velký význam právě v problematice regionálního rozvoje, z hlediska možných explanací některých studovaných jevů
Kompatibilita s prostředím	● již do určité míry využíván v podobě konceptu match / mismatch	● metaforická úroveň ● patrně všechny úrovně, zde důraz na regionální	● selekce každého jevu je prováděna nejen s ohledem na jeho charakteristiky, ale také z hlediska jeho kompatibility s prostředím ● pouze ve vhodném prostředí mohou být benefity daného jevu plně využity	● koncept zdůrazňuje význam endogenní aktivizace regionů, protože bezhlavá aplikace jinde úspěšných praktik může vést nejen k promarnění potenciálních benefitů, ale až k negativním dopadům ● nekompatibilita s prostředím může být jednou z hlavních příčin jevů popisovaného jako „katedrála v poušti“
Zdatnost	● využíván v ekonomické literatuře	● metaforická úroveň ● všechny úrovně, zde důraz na regionální	● zdatnost je nutné chápat jako určitý zastřešující termín pro charakteristiky pozitivně ovlivňující prosperitu regionu ● neexistuje návod na úspěch regionu, patrně lze identifikovat pouze velmi obecné charakteristiky, které k němu mohou přispět, mezi nimi: adaptace, adaptabilita, inovace a schopnost učit se, ale současně i stabilita – kontinuita, spolupráce, příp. globální konektivita	● i na této míře obecnosti protichůdné požadavky kladené na aktéry regionálního rozvoje, přinejmenším z toho vyplývá dilema mezi mírou inovativnosti a kontinuity