I.3.4.2.1 Některé podobné rysy konceptů path dependence, lock-in a RIM

Podle Arthura (1989) označuje koncept path dependence takovou situaci, kdy každý nový aktér zvažuje před svým rozhodnutím předchozí volby jiných aktérů. Pokud se tedy určitá firma usídlila v regionu A, další společnost bude pro svoji volbu zvažovat i její rozhodnutí a je pravděpodobné, že si vybere tutéž oblast. Toto rozhodnutí by mělo být v samotném důsledku výhodné pro obě společnosti díky rostoucím výnosům.

Charakteristickým rysem systémů závislých na zvolené cestě je to, že pro ně existuje více možných rovnovážných stavů. V okamžiku, kdy si systém jedno ekvilibrium vybere, a to bez ohledu na to, zda je tato volba ve srovnání s ostatními možnostmi žádoucí, stává se locked-in (David, 2001). Tento stav je charakterizován i tím, že zvolené ekvilibrium, což může být i region, nelze opustit, případně je pro takový krok zapotřebí vnější síly. Představuje tak do určité míry past (trapping region), ve které daný systém uvízne. To potvrzuje i Arthur (1989), pro kterého jsou jedním z charakteristických rysů procesu path dependence rigidní struktury (structural rigidity). Dosažení ekvilibria je totiž spojeno i se vznikem bariér pro volný posun do jiných možných rovnovážných stavů, které jsou měřitelné prostřednictvím nákladů nutných k tomu, aby systém mohl přejít do jiného ekvilibria.

V tomto ohledu lze tak patrně spatřovat potenciál pro přínos RIM pro oba socioekonomické koncepty. Na obou stranách figurují bariéry, vytvořené a posilované předchozím vývojem. V obou případech se lze zabývat jejich klasifikací, resp. možnostmi jejich překonání. Jistou podobnost mezi RIM a koncepty path dependence a lock-in je možné spatřovat i v tom, že stejně jako RIM představují primárně mechanismy, které posilují specifičnost druhu, a až sekundárně bariéry, jimiž se druhy brání mezidruhovému křížení. Path dependence a lock-in jsou mechanismy, které posilují původní volbu. Tato volba se může týkat specializace regionu, ale i volby technologického nebo institucionálního řešení apod. Tyto původně podpůrné mechanismy však později působí i jako překážka pro změnu této vybrané varianty. To znamená, že oba (biologické i „socioekonomické“ RIM) v podstatě brání šíření určitého jevu. Z přírodního hlediska jde o šíření genetické informace, a tím uchování druhové specifičnosti, ze socioekonomického hlediska o šíření nějaké inovace, informace nebo specializace, a tím posilování původní volby. Ty nejzákladnější shodné charakteristiky lze shrnout do několika bodů:

1. Oba procesy jsou kumulativního charakteru.
2. V obou procesech může hrát významnou roli náhoda.
3. Oba typy mechanismů jsou produkty adaptace na určité prostředí, ale zároveň toto prostředí i ovlivňují.
4. Oba koncepty popisují primárně mechanismy, které posilují původní volbu, případně ukotvují identitu/specifičnost nějakého jevu, tj. specifičnost druhu, specializaci regionu, ale i volbu technologického nebo institucionálního řešení, až sekundárně působí i jako bariéry bránící proniknutí a šíření konkurenčních alternativ.
5. Tyto bariéry, jejich forma, intenzita, zaměření, se plně projeví až při kontaktu s těmito konkurenčními alternativami.
6. Lze předpokládat, že podobně jako v případě biologických RIM, ani v případě socioekonomických bariér není jejich zapojení univerzální, ale patrně v každé situaci specifické.

Ačkoli se do určité míry tyto koncepty podobají, je nutné si uvědomit i diametrální rozdíly mezi nimi a zejména mezi prostředími, do kterých jsou zasazené. Především je třeba upozornit na to, že koncepty speciace a RIM úzce souvisejí s pohlavním rozmnožováním a že tuto problematiku nelze aplikovat na sociální vědy přímo, ale jen za pomoci metafory.